Češi stvořili „žížalí mapu“

26.7.2017

Sousedé směňují žížaly do kompostu, ty dokážou denně zničit čtvrt kila odpadu

  • Vznikla mapa žížal, kde si je chovatelé zdarma mění.
  • Žížalí kompostéry jsou novým hitem domácností vedle třídění odpadu.
  • České dešťovky neumí proměnit bioodpad na kompost tak rychle jako kalifornské žížaly.

 

Kdo nekompostuje, není in. Novým trendem je vedle důsledného třídění odpadu či odběru bedýnek ekologického ovoce a zeleniny od malých farmářů i chov žížal v domácích kompostérech.

 

Říká se tomu život bez odpadu, protože žížaly umí zlikvidovat veškerý bioodpad z domácnosti, včetně papírových filtrů na kávu a jejího lógru, a přetvořit jej v báječné hnojivo pro květiny.

Je tu jen jedna potíž: české dešťovky nasbírané na zahradě mají pomalejší metabolismus než kalifornské žížaly, které umí vytvořit kompost z hromady odpadků během tří měsíců. Českým sestřenicím to trvá jednou tak dlouho. A proto jsou zahraniční žížaly žádané a drahé. Jedna várka vyjde na 350 korun plus doprava.

Češi ovšem vymysleli vlastní systém sdílené ekonomiky a vybudovali žížalí mapu republiky, kde se dají získat kalifornské kompostovací žížaly zadarmo.

„Dostali jsme na to zhruba dvoumilionovou dotaci z norských fondů, projekt se jmenuje Bioodpad je poklad a letos máme jednoho člověka na celý úvazek, který mapu pravidelně doplňuje,“ říká Radka Novotná ze spolku Kokoza, který žížalí mapu vytvořil.

Momentálně se na ní dá najít asi tři sta chovatelů kompostovacích žížal, kteří se o svou rozrostlou rodinu v rámci sdílené ekonomiky rádi podělí. Jen v Praze zájemcům vyhoví přes devadesát lidí. Do konce roku chce Kokoza mít mapu s patnácti sty místy, kde se dají žížaly levně či zcela zdarma směnit.

„Soused sousedovi dá hrst žížal za čokoládu nebo za kilo domácích jablek, ale pomůže i radou, jak kompost založit. Nejde jen o žížaly a o návrat k tomu, co dřív bylo normální − kompostovat a vracet přírodě to, co nám dala −, ale i o kontakt mezi lidmi,“ vypráví Novotná.

Půl kila žížal denně zlikviduje a zkompostuje čtvrt kila biologického odpadu. Tedy slupky od banánů, ovoce či zeleniny, z cibule, vyvařený čaj či kávu, ale i nahnilé jablko, vaječné skořápky, starý chleba a další zbylé potraviny.

„Žížalí kompost lze mít i v kuchyni. Jak vidíte, není tady žádná muška octomilka, nic nepáchne, neplesniví a ty žížaly v kompostéru ani nevidíte, mají rády tmu,“ vypráví Lenka Novotná, spolumajitelka firmy Plastia ze Žďáru nad Sázavou, která se svým domácím vermikompostérem letos vyhrála prestižní mezinárodní cenu za design Red Dot. A byť není nejlevnější, zájem je o něj velký. Žížaly totiž vynesou část odpadu z domácnosti místo lidí a ještě vyrobí hnojivo zdarma. Do USA už firma vypravila několik kontejnerů s domácím kompostérem.

 

Když mají žížaly ideální podmínky, tedy dostatek stravy a tmu, nemají důvod ze svého kompostu prchat. Takže se vyplatí koupit nebo směnit i ony drahé kalifornské žížaly a zabydlet jim nejen ohraničený prostor kompostéru, ale i kus pozemku na zahradě. Množit se budou rychle.

„Sezona žížal ovšem vrcholí na jaře. Přes léto, speciálně v těchto vedrech, se žížaly nedají moc rozesílat,“ říká Petr Hora z Bohumína, který má už deset let speciální firmu na žížaly a vše, co k nim patří.

Důležité je pro chovatele podle něj jediné: nevzdat to při prvním neúspěchu, tedy když se nepovede žížalí farmu ideálně založit.

„Když je méně než deset stupňů nebo žížaly nemají dostatek stravy, hibernují a nemnoží se,“ říká. Jenže žížaly, a to i ty teplomilné z Kalifornie, jsou podle něj chytří živočichové a přežijí i českou tuhou zimu v minus dvaceti, dobře schované v teple kompostu, který nepromrzá.

 

ZDROJ: HOSPODÁŘSKÉ NOVINY